3 otázky pro Zdeňka Kučeru

     Těch bylo samozřejmě víc. Především to byla perfektní organizace. Při cestě na sportoviště se nedalo prostě zabloudit. Dokonale značená trasa, všude množství uniformovaných pořadatelů, informátorů – dobrovolníků, kteří byli ochotní nás navést na správný směr, i kdyby si měli hodně kroků zajít. Nikde jsem se nesetkal s proklamovanou anglickou neochotou a „studenými čumáky“ beze smyslu pro humor. Každý rozdával úsměvy na všechny strany, ať už to byli řidiči autobusů, prodavači v obchodech nebo obyvatelé Londýna. Spotřební zboží v obchodech nebo káva v kavárnách nebyla vůbec předražená, stála to, co předtím, jak potvrdila moje dcera, žijící už 2 roky v tomto velkoměstě. Byla mým průvodcem po Londýně při týdenním pobytu na olympiádě. Kdo si chtěl pořídit suvenýr s logem OH, musel si samozřejmě připlatit, byznys je hold byznys. Při návštěvě českého domu, který patřil mezi nejlépe hodnocené ze všech, mě nepříjemně překvapila cena guláše se třemi knedlíky za 18 liber (540 Kč). To se mi zdálo trochu moc a setkalo se to oprávněně s nelibostí českých návštěvníků.

     Pro mne, bývalého fotbalisty, byla svátkem návštěva finále fotbalového turnaje žen USA – Japonsko ve Wembley. Teď už plně chápu, proč se říká, že kdo z Angličanů nenavštívil tento „svatostánek“, není fotbalový fanoušek. Před několika lety renovovaný stadion má zatahovací střechu, a pohled z nejvyšších pater hlediště na hrací plochu mi doslova bral dech. Dalším šokem byl fakt, že za 1 ½ hodiny po ukončení zápasu, který sledovalo přes 80 000 diváků (nový světový rekord na utkání žen) jsem byl doma ve středu Londýna, a to z jeho okrajové části, kde se stadion nachází. Desetitisícový dav se, až na dvě krátké zastávky, posunoval plynule a ukázněně na stanici metra. Každé 2 minuty odjížděla vlaková souprava na různé strany Londýna. To vše se dělo se zpěvem, lidé se bavili a nezavdali sebemenší příčinu k zásahu dohlížejících policistů a pořadatelů.

     Kromě fotbalu jsem ještě navštívil volejbalová utkání mužů Bulharsko – Itálie a Velká Británie – Argentina. Byl jsem také v mnohatisícovém davu přihlížejících za hustého deště (kupodivu během pobytu pršelo jen 2x) při maratonu žen a před odjezdem jsem ve stejně početném davu shlédl průjezd cyklistů při krátkém triatlonu v okolí Buckinghamského paláce.

     V životě by mne nenapadlo, že bych mohl někdy osobně přihlížet bojům nejlepších sportovců o olympijské medaile, a proto můj největší dík patří dceři Zdence, která pro mne tento nezapomenutelný zážitek zprostředkovala. 

 

     Po druhém místě v uplynulém ročníku OP, kdy nám vítězství uniklo při stejném bodovém zisku s postupujícím FK Blansko „B“ jen díky horším vzájemným zápasům, je pro mne současné umístění milým překvapením. Došlo ke změně trenéra – Davida Jarůška nahradil Libor Škvarenina a určitě se oslabil kádr. Přestali hrát Hynek Jarůšek (zranění kolena), činnost ukončil Zdena Vach, Pavel Nečas, který oznámil ½ roční odpočinek od fotbalu, si nakonec vše rozmyslel. Dohodl se na podzimním hostování v Kotvrdovicích (nováček OP), kam byl po zbytečně bouřlivých diskusích, plných emocí, nakonec uvolněn. Do základní sestavy se prosadili mladí – Jirka Sotulář a Dixie Svoboda. Oba talentovaní hráči svými výkony přesvědčili o tom, že na to mají a dá se říci, že obě výše jmenované bývalé opory jsou schopni nahradit. Ať si každý myslí, co chce, ale můj názor je takový, že díru po Pavlu Nečasovi se nám zatím zacelit nepodařilo. Chybí jeho zkušenost, a taky 15 gólů, které téměř pravidelně za sezónu dával. Jeho příchodem do Kotvrdovic se výkon tohoto týmu značně zvednul, opustil poslední místo a nyní se pohybuje v klidném středu tabulky. Návrat Pavla by nám určitě pomohl, ale vše záleží jen na něm, prosit se ho nikdo nebude, i když by ho spoluhráči i fanoušci v našem dresu opět rádi uviděli. Po téměř bezchybném startu do nové sezóny se u nás nyní projevil pokles formy. Ztrácíme body, a to překvapivě hlavně doma. Z celkem 13ti ztracených bodů, jsme jich na domácím hřišti odevzdali 10, v posledních třech zápasech 7. Prohrávají však i ostatní týmy, a tak se i po těchto výpadcích pohybujeme stále v popředí mezi okresní elitou.

     Velkou radost mám z výkonů žáků. Nově vytvořené společné družstvo s Vysočany totiž po podzimní části soutěže vede „A“ skupinu OP se ziskem 18 bodů a skóre 21:6. Projevuje se dobrá práce realizačního týmu ve složení Jiří Pekárek, Milan Novák, Jirka Žák st. a Viktor Šebela z Vysočan. Vždy ve středu a v pátek je žáků plné hřiště, někdy až 20. Nepoleví-li v houževnatosti, o některých z nich ještě uslyšíme a o budoucnost sloupské kopané by tak mohlo být postaráno. Je nutné poděkovat rodičům, kteří doprovází děti na trénink a v případě potřeby poskytnou auta pro dopravu k utkání na cizí hřiště.

     Ale abych jen nechválil. V dorostu je situace zcela opačná. Je velmi špatná, ba až kritická. Marná je snaha vedení tyto kluky usměrnit. Nechodí na tréninky, ani na zápasy, nemají za vhodné se včas omluvit a podle toho jsou pak i výsledky. Z devíti účastníků ve skupině „A“ OP jsou na 7. místě se ziskem 6ti bodů a skóre 23:44. K zápasům se schází doslova jako švábi na pivo. Někdy se stává, že jich není ani 11. Domácí zápas s Jedovnicemi jich zahájilo jen 8, a po zranění jednoho z nich, byl zápas ve 20. minutě I. poločasu, za stavu 0:5 ukončen pro malý počet hráčů domácího týmu, za což jsme byli pokutováni částkou 800 Kč.

     Další účinkování dorostu v následující sezóně je z mého hlediska nutné pečlivě zvážit. A to za nás hrají hráči z Ostrova, Šošůvky a Vavřince. Kluci si musí uvědomit, že hrají fotbal pro sebe a ne pro výbor.

 

     Jako bývalý aktivní obojživelník (v létě fotbal, v zimě hokej) nedělám rozdíl mezi létem a zimou. Na sníh a mráz se docela těším. V případě příznivých sněhových podmínek nevynechám jedinou příležitost se zpotit na lyžích, ať už sám v rychlejším tempu nebo jen tak rekreačně, společně s manželkou. Jako důchodce nemusím čekat na sobotu či neděli, kdy bývají Luka plná „měšťáků“ a mohu do stopy naskočit kterýkoliv den v týdnu. Není-li sníh a mrzne, jdeme si s manželkou jen tak zabruslit. Na nedělní zápasy veteránů proti Sloupu „C“ mě už vzhledem k narůstajícímu věku neslouží kolena.

 

                                          Ptal se a za vyčerpávající odpovědi děkuje MK