Úřední deska

Hlášení rozhlasu

Mobilní aplikace

V obrazeGoogle playApp Store

Mimořádné události

vcb

kp

Interaktivní mapa

Kliknutím do mapy otevřete mapový prohlížeč

Kliknutím do mapy otevřete mapový prohlížeč

Webová kamera

NÁMĚSTÍ

Městys Sloup

PŘÍHON

Městys Sloup

Lokální počasí

Rozpočet

Rozpočet

MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ

MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ

Počitadlo

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 52
TÝDEN: 1573
CELKEM: 1948703

Navigace

Obsah

Kdo jsou uralští Baškiři?

Typ: ostatní
Chtěla bych vás seznámit s bohatou historií svého národa, Baškirů, kteří žijí na Urale na pomezí Evropy a Asie.

Je obecně známo, že první lidé před 3 až 2,5 miliony lety na území Afriky a jižní Asie. Na Urale žili první lidé 200–110 tisíc let před naším letopočtem, což dokazuje archeologická památka z období paleolitu, osada Urta – Tube na břehu jezera Karabalykli v Abzelilovském okrese Baškortostana. Pozůstatky neandertálců můžeme najít také na břehu řeky Ufa v Karaidelském okrese, např. kosti lidí a zvířat (mamutů, medvědů), pracovní nástroje, úlomky nádob, šperků z kamene a ze železa, zbytky oděvů. O historii Baškortostana bylo napsáno mnoho historických knih, monografií a dokumentů, jejichž autory jsou odborníci z Ruska, Baškortostana a jiných zemí světa. S historií a kulturou starodávného Baškortostana se mohou lidé v Ufě seznámit v Etnografickém, Zoologickém a Regionálním muzeu.

S baškirskou historií je spojena také jeskyně Šulgan-Taš na břehu řeky Agidel (Bílá řeka), která připomíná řeku Vltavu. Je to kultovní místo Baškirů, kteří každoročně přijíždí na toto svaté místo, aby vzdali čest svým předkům. Výzkumem jeskyně se zabýval v 60. letech 20. století akademik O. Bader. Na stěnách jeskyně mohou návštěvníci spatřit obrazy koz, medvědů, koní, bizonů, jelenů a býků. V roce 2017 vědců pod vedením prof. Andarra Edaly Guillamet UNESCO v jeskyni objevili také unikátní obraz velblouda, starý 17–19 tisíc let, který je považován za světovou raritu. Kresby jeskyně Šulgan-Taš v Burzjanském okrese připomínají kresby španělské jeskyně Altamira, francouzských jeskyní Lascaux, Sove, Rufinjak, Arci-Sjir. Nedaleko jeskyně se nachází jezero Jelkysykkan, u kterého byl postaven kamenný památník. Baškiři vždy věřili, a i v současné době věří, že všechna domácí zvířata vyšla z jezera Jelkysykkan.

Z etymologického hlediska pochází slovo „baškir“ ze starobylého tjurkského jazyka, který je často nesprávně zaměňován z důvodu své zvukové podoby za turecký. Samotný turecký jazyk (jazyk Turků) patří do skupiny tjurkských jazyků. Slovo „baškort“ je tvořeno dvěma slovy: „baš“ = hlavní a „kort“ = vlk. Spojením obou částí vzniklo nové slovo „baškort“ = hlavní vlk. V starodávných knihách lze najít různé varianty původu slova baškort: badžgart, bašgird, bašgurt, baškurt… Všechna tato slova však označují totéž. O Baškirech psal ve svých dílech také slavný filozof a básník Homér.

Baškiři mají společné kořeny se starodávnými Arijci, kteří před 2 000 lety žili na jižním Urale a do Aralského moře. Byli to zemědělci, kteří se živili prací na polích. Arijské slovo „ar“ znamená v překladu do češtiny „práce“, což dalo název tomuto pracovitému národu. V baškirské jazyce je proto mnoho slov arijského původu, např. „aryjym“ = únava z práce, „aryk“ = vodní kanál na zavlažování půdy atd. Slova (písmo, výslovnost) baškirského původu lze najít také v němčině, angličtině a francouzštině, např.: koberec (česky) = teppich (německy) = tepej (baškirsky), velitel (česky)- chan - (baškirsky), chan (německy, v smysle kochout) atd. Baškirské hrtanové retní hlásky jsou v těchto jazycích rovněž stejné.

V 10. století byl v Baškortostaně arabský misionář Ibn-Fadlán, který psal „Cestovní deník“, v němž se zmínil také o Baškirech, žijících na Uralu. Zajímal se o jejich způsob života, etnografii, tradice, zvyky, jazyk, náboženství (v tu dobu byli Baškiři ještě pohané). Po VŘSR jeho dílo našel v íránské knihovně baškirský vědec Zaki Validi, vystěhovaný v té době do Istanbulu, který cestoval po knihovnách evropských a asijských zemí, kde studoval staré rukopisy.

Baškiři mají mnoho společného také se starodávnými Bulhary, žijícími kolem řeky Itil (Velká řeka), kterou dnes známe pod názvem Volha v Rusku. Slovo „volha“ zní v tjurkštině „bolga“, z čehož vznikl název národa Bulgary = Bulhaři. Tento národ, původně žijící na březích řeky Volhy, se přestěhoval do Evropy a dnes obývá Balkánský poloostrov. Bulhaři mají s Baškiry a Tatary mnoho společného v oblasti jazyka a kultury.

V 13. století navštívil Ural maďarský misionář Maximilian Julian, který se zabýval tradicemi a způsobem života tamějších obyvatel. Baškiři a Maďaři mají více jak 500 zvukově podobných slov, např. „alma“ = jablko, „balta“ = sekyra, „at“ = kůň, „taš“ = kámen, „korom“ = saze, „altyn“ = zlato… Původní vlastí Maďarů byl Ural, který později opustili a přesídlili rovněž do Evropy. V minulosti patřili Maďaři k plemenu jurmaty, jehož pozůstatky žijí v Baškortostaně ve Fedorovském, Išimbajském a Sterlitamakském okrese. Já rovněž patřím k rodu jurmaty a mohu říci, že současní Baškiři si velmi váží své minulosti a svého původu, k němuž se hrdě hlásí. Mnozí si tvoří vlastní rodokmen a hledají své předky, udržují svátky a tradice.

Baškiři mají světově proslulý mýtus „Ural-batyr“ (Bohatýr), který vypráví o vzniku života na Zemi – popisuje epochu paleolitu a rané doby kamenné. Jeho rozsah je kolem 4576 řádků a byl přeložen do 5 jazyků: němčiny, angličtiny, ruštiny, francouzštiny a turečtiny. V roce 2013 se text tohoto mýtu dostal do rukou mého manžela Vladimíra. Byl jím tak okouzlen, že se rozhodl pro jeho překlad do českého jazyka, což uskutečnil s mojí pomocí v roce 2013.


Vytvořeno: 19. 3. 2019
Poslední aktualizace: 19. 3. 2019 17:16
Autor: Milausha Godbod