Úřední deska

Hlášení rozhlasu

Mobilní aplikace

V obrazeGoogle playApp Store

Mimořádné události

vcb

kp

Interaktivní mapa

Kliknutím do mapy otevřete mapový prohlížeč

Kliknutím do mapy otevřete mapový prohlížeč

Webová kamera

NÁMĚSTÍ

Městys Sloup

PŘÍHON

Městys Sloup

Lokální počasí

Rozpočet

Rozpočet

MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ

MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ

Počitadlo

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 134
TÝDEN: 1817
CELKEM: 1950869

Navigace

Obsah

Osobní medailonek

Typ: ostatní
Vážení čtenáři,
dovolte mi, abych Vám s přicházejícími Vánocemi co nejsrdečněji popřála hodně štěstí, pevného zdraví, lásky a úspěchů v práci.

Ráda bych se představila. Jmenuji je Miljauša Hodboďová, je mi 60 let a jsem již důchodkyní. Pracovala jsem jako učitelka a novinářka, stále jsem aktivní spisovatelkou Baškortostánu a Ruské federace. Se svým manželem, zkušeným právníkem a advokátem, žiji více než čtyři roky ve Sloupě. Můj manžel je vzdělaný a chytrý muž, seznámila jsem se s ním v roce 2010 v Praze, spojila jsem s ním svůj život a stala se Fialkou, takový je totiž význam mého křestního jména. Přestěhovali jsme se do Sloupu z Brna a moc se nám tu líbí, protože zde žijí otevření, dobří, usměvaví a pracovití lidé – jako například naši mladí sousedé.

Pocházím z Baškirska, které leží na hranici Evropy a Asie. Hlavním městem je Ufa s populací asi milion a půl obyvatel různých národností. Žijí tam v přátelství a míru. V Ufě funguje téměř 30 národních center, ukrajinské, polské, kazašské, gruzínské a jiná. Baškirsko je součástí Ruské federace od roku 1554. Do stejného roku sahá můj rodokmen. Můj pra pra pradědeček byl bohatým staršinou a statkářem, měl tisíce koní a dostal od Ivana Hrozného dokument stvrzující jeho právo na určitá území.   

Druhým největším městem Baškorstánu je Sterlitamak, rozléhající se na pobřeží řeky Agidel, která je velmi podobná Vltavě. V září 1918 roku probíhala v Rusku občanská válka, ve které bojovali po boku Rusů Češi. Červení a bílí, jak je nazval Jaroslav Hašek, v Rusku velmi oblíbený český spisovatel. Ve 20. letech 20. století žil Jaroslav Hašek v Ufě a pracoval tam jako ředitel armádní tiskárny. Oženil se tam s Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura, a tu si později přivezl do Československa, kde na něho čekala jeho zákonná manželka Jarmila. Alexandra byla Haškovou věrnou přítelkyní a spasitelkou – pečovala o něho v době jeho vážného onemocnění tyfem. Dnes v Ufě naleznete ulici Jaroslava Haška, všechny jeho knihy byly přeloženy do různých „ruských“ jazyků. Já osobně jeho knihy miluji, ráda je čtu a také jsme o nich napsala několik článků otisknutých v novinách „Istoki“, které v Ufě vycházejí.

Mnohem smutnější byl osud červených a bílých Čechů, padli. Na začátku září obklíčili Češi Sterlitamakský újezd, kam patří i moje rodná vesnice Kanakaevo. Vesnici vypálili, znásilňovali ženy, kradli domácí potřeby i jídlo. Zabili 5 rudoarmějců, kteří byli následně pohřbeni na břehu řeky Beken Kanakaevo. Moje prababička Kinjabika byla v té době těhotná a nevěděla, co má dělat, protože její manžel nebyl doma.  Když začali Češi střílet z kulometů, schovala se ve sklepě a tam porodila syna Jakuba. Jen tak mimochodem, jména a příjmení Jakub, Kamil, Kamila nebo Rachman se objevují i u Baškirců, i když patří k turecké národnosti. Ve sklepě, kde se moje prababička schovávala, byla zima a tma. Dítě, které se jí tam narodilo, zůstalo němé až do osmi let. Ale pak začalo mluvit moudře a poeticky. Starší lidé ve vesnici mu prorokovali, že z něho něco bude.

 A tak se i stalo. V té době nebyla v Kanakaevu základní škola – Jakub se učil ve škole vzdálené 18 kilometrů od domova. Dále pokračoval na Sterlitamakském institutu. Už v době studií se stal známým lyrickým básníkem. V roce 2018 se bude v Baškortostánu slavit jeho 100. výročí narození. Od Svazu spisovatelů Baškortostánu jsem obdržela pozvánku na tyto oslavy a příští rok by měla být publikována kniha, kterou jsem o něm napsala

Jakub Kulmyj - Kulmuchametov - je autorem 40 knih. Jeho rozsah je obrovský – psal sonety, lyrické básně, portréty malířů, skladatelů, spisovatelů a herců Baškorstánu, zabýval se humorem a satirou. Byl talentovaným básníkem, psal o válce a míru, o lásce, o kráse přírody, o vlasti. Napsal více než 300 písní včetně hymny Baškirska. Velmi zajímavá je povídka s názvem „Cesta života“, která pojednává o jeho vlastním životě.

Ve 2. světové válce bojovalo proti německým fašistům celkem 6 Kulmuchametových – můj dědeček Fatkulla se dvěma bratry -  Jakubem a Chismatem, 3 synové – Rachmatulla, Gajfulla i nejmladší, můj otec Mutigulla, kterému v té době bylo 17 let.  Jakub Kulmyj bojoval v roce 1942 za Moskvu v divizi generála Dovatora. Gajfulla vedl partyzánskou válku v Jugoslávii, Rachmatulla se stal desátníkem, dědeček rozvědčíkem Rokossovského. Z války se vrátili všichni kromě dědečka. Celkem se do vesnice vrátilo 72 mužů z 278 odvedených.

Já jsem se narodila po válce v roce 1957. Vyrostla jsem ve velké rodině, mám jednoho bratra a osm sester. Všichni mají vysokou školu – je mezi nimi ekonom, starostka osmi vesnic, lékařka, fyzička a matematička, inženýrka, několik učitelek. Bohužel jsem dvě sestry v letech 2015–2016 ztratila.

Studovala jsem na filologické fakultě Státní univerzity Baškortostánu, pracovala jsem v časopisech satiry a humoru, v pedagogice a školství, kultuře i divadle. Moje poslední pracovní pozice byla v prezidentském časopise „Panorama Baškortostana“. Jsme autorkou sborníku pro učitele baškirštiny pro 5. - 7. třídu, sborníku o básnících Baškortostánu, sestavila jsme šest sbírek Jakuba Kulmyja. Přeložila jsem 3 sbírky o Baškortostánu „Ty – můj domove“, „Ufa – láska moje“ a „Mezi Evropou a Asií“, všechny byly vydány v roce 2010. Jsme členkou svazu novinářů Ruské federace a Baškirské republiky, jsem pětinásobným laureátem různých novinářských cen.

Život běží dál, a proto s mým manželem Vladimírem rádi cestujeme. Loni jsme navštívili Bajkal, ujeli jsme 21 000 kilometrů, zavítali jsme do 20 zemí, republik a oblastí. Můj článek o našem cestován byl otištěn v časopise „Vatandaš“. Ve svém volném čase překládám do baškirštiny české pohádky. Věřím, že příště budu mít příležitost přeložit pohádky Boženy Němcové. Jsem publicistkou a píšu v ruštině, baškirštině a tatarštině. Píšu o osudech a životě lidí, o různých zemích, o svých zážitcích, o cestování, o světě a ekologii, o literatuře a kultuře. Ráda čtu české noviny a časopisy, poslouchám rádio i hudbu, ráda sleduji české filmy. Miluji Zdeňka Svěráka a české písně, ale mrzí mě, že neumím tančit české tance.

Mám dvě děti – dcera žije v Německu, je vdaná, má dva syny, starší Raul je ve 3. třídě, mladšímu jsou dva roky. Syn Julaj je svobodný, je známým malířem a žije v Ufě. Už byl několikrát ve Sloupě a věří, že při příští návštěvě přírodu v okolí Sloupu namaluje. Jsem šťastná babička, se svými vnuky jsem v kontaktu o prázdninách a mezi tím jim pletu svetry a punčochy.

Jak vidno, my Baškirci a vy Češi toho máme hodně společného. Znáte to, život je všude stejný a nepřetržitě plyne. Všichni chceme klid a mír. Přeji vám, milí občané Sloupu, všechno dobré. Mějte se hezky.


Vytvořeno: 17. 3. 2019
Poslední aktualizace: 17. 3. 2019 09:52
Autor: Milausha Godbod