Jeskyně Šulgantaš – posvátné místo Baškirů

Můj manžel Vladimír Hodboď má mou rodnou zemi velmi rád, poslouchá naši hudbu, čte naše knihy a rád do mé vlasti cestuje. V roce 2013 roce jsme navštívili jeskyni Šulgantaš a jezero Jelkysykkan-kul.

Po svém návratu do České republiky jsem napsala článek do novin „Baškortostan“, v němž jsem se zmínila o tom, že je třeba do budoucna rozvíjet ochranu přírody této oblasti na evropské úrovni a také rozvíjet cestovní ruch.

Jeskyně Šulgantaš je velmi silně propojena s baškirskou historií, nachází se na břehu řeky Agidel (Bílá řeka), která připomíná řeku Vltavu. Je to kultovní místo Baškirů jako Býčí skála v Moravském krasu. Baškiři na toto svaté místo každoročně přijíždějí, aby vzdali čest svým předkům.

Výzkumem jeskyně Šulgantaš se zabýval v roce 1959 zoolog A.V. Rjumin. V 60. letech 20. století zde prováděl výzkum profesor O. Bader.  Na stěnách jeskyně mohou návštěvníci spatřit kresby koz, medvědů, koní, bizonů, jelenů a býků a také antropomorfní figury.

V roce 2017 v jeskyni objevili také unikátní obraz velblouda, který je 17–19 tisíc let starý a je považován za světovou raritu. Kresby jeskyně Šulgantaš v Burzjanském okrese připomínají kresby ve španělské jeskyni Altamira nebo ve francouzských jeskyních Lascaux a Chauvetově jeskyni. Malby v jeskyni Šulgantaš, která patří mezi významné památky Republiky Baškorstostan, každoročně navštíví kolem 50 tisíc turistů z celého světa.

Nedaleko jeskyně se nachází jezero Jelkysykkan-kul, u kterého byl postaven kamenný památník. Baškiři vždy věřili, že z něho vyšla všechna domácí zvířata.

O historii jeskyně Šulgantaš bylo napsáno mnoho historických knih, monografií a dokumentů, jejichž autory jsou odborníci z Ruska, Baškortostanu a jiných zemí světa. S historií a kulturou starodávného Baškortostanu se mohou lidé seznámit v etnografickém, zoologickém a regionálním muzeu u Ufě.