3 otázky pro MUDr. Ivanu Strakovou

1. Práci obvodního lékaře nám v českých seriálech a filmech tvůrci představují jako povolání plné humorných zážitků. Je to tak i ve sloupské skutečnosti?
 
Ve starších filmech a seriálech jako např. Nemocnice na kraji města nebo Vesničko má středisková, byli obvodní lékaři vyobrazeni věrohodně, samozřejmě  že s trochou nadsázky. Současné mnohasetdílné serály nesleduji, takže nevím, co se tam odehrává.
Také u nás dochází k mnoha humorným situacím, ale jinak je naše povolání dosti smutné. Jeden krásný příběh za všechny: přijde pán, že by chtěl lék, ale neví , jak se jmenuje a lísteček s názvem léku nechal doma. Vyjmenovala jsem všechny léky, co pán užíval, stále nevěděl. Obvykle se pak ptám:„ jak ten prášek vypadal?“ dostalo se mě odpovědi, že „byl bílý“. To je jich většina, takže  následoval další dotaz: „na co jsem vám to dala?“ „ No, to jste mně dala, abych si líp pamatoval“. Zasmála jsem se já i pán. Měl vzácný smysl pro humor.

2. Medicína se rychle vyvíjí, nové léky, diagnostika, léčebné metody. V čem vidíte v posledních deseti letech hlavní posun v práci obvodního lékaře?

Ano, medicína se vyvíjí velmi rychle. Když jsem studovala, tak jsme se jezdili dívat na ultrazvuk do Porodnice na Obilním trhu jako na zázrak vědy a techniky a dnes je k dispozici  všude. O ostatních možnostech ani nemluvím. Člověk  s tím  pokrokem musí trochu držet krok. Ale na obvodě je a bude vždy nejdůležitější pacienta pořádně vyslechnout. Bohužel na toto už není tolik času jako dřív.  U praktických lékařů přibylo neskutečně mnoho administrativy. V legraci říkávám, že jsem zde na poloviční úvazek zaměstnaná jako spisovatelka.

3. Češi jsou na rozdíl od ostatních obyvatel vyspělých zemí rezervovaní vůči očkování. Jaký je Váš názor? Máme se dobrovolně očkovat proti chřipce a dalším nemocem?

Na to nemám jednoznačnou odpověď ano-ne. Vždycky by se mělo postupovat uvážlivě.Očkování proti chřipce u starších pacientů, kteří mají i další choroby srdeční, cukrovku apod. bych určitě doporučila. Stejně tak jako např. proti klíšťové encefalitidě u lidí, kteří jsou  často v přírodě. Rozhodně bych doporučila očkování proti žloutenkám typu A i B u lidí, kteří často cestují. Povinné očkování u dětí bych určitě neodmítla.

Bonusová otázka :
4. Není pro Vás každodenní dojíždění z Hořic náročné?

Ne, není. Zatím to zvládám dobře, nakonec málo kdo má zaměstnání v místě bydliště. Horší je to v zimě, ale musím pochválit silničáře, opravdu dělají maximum. Také to jsou moji pacienti, nejednou mi  na cestě pomohli. Například vzpomínám, už je to dávno, bylo 15. dubna a já jsem už měla na autě  letní pneumatiky. Z práce jsem jela rovnou do služby na  pohotovosti, bylo krásné počasí. Jenže přes noc se ochladilo a napadlo 15 centimetrů sněhu. Já jsem byla  oblečená jen v doktorském a na nohou jsem měla pantofle. Po službě jsem jela ráno do práce hrdinně, ale pod Vavřincem jsem sjela do příkopy. Chvíli jsem přemýšlela, co budu dělat, v té břečce v pantoflích a v kalhotách a košili s krátkým rukávem dojít do ordinace moc nešlo. Vtom ale zastavili u mě silničáři, vyskočili z auta, řeklí „á , to je naše paní doktorka“,  beze slova chytli auto za přední nárazník, vyhodili mě zpátky na silnici a s poučením, že mám jet opatrně mi ještě zamávali. S úsměvem jde opravdu všechno líp. Tak takové já mám úžasné pacienty a nejen silničáře.