Kdo byl ten "Černý generál"?

Jako studentka státní univerzity Baškortostánu v Ufě jsem ho třikrát viděla na vlastní oči. Vzpomínám na něho jako na krásného, odvážného, skromného a velice inteligentního člověka.  Velmi dobře si pamatuji jeho vystoupení k 30. výročí konce 2. světové války, které jsem vyslechla 9. května 1975. Jak zajímavé bylo poslouchat „Černého generála“ hovořícího o partyzánském hnutí za osvobození Československa od německých okupantů!

Dovolte mi, abych vás s několika údaji o životě slavného velitele I. československé partyzánské brigády Jana Žižky seznámila.

Dajan Bajanovič Murzin pocházel z velké rodiny, do války odešel se svými šesti bratry, z nichž se zpátky domů živí vrátili jen dva. Před válkou úspěšně studoval na střední škole, kterou ukončil s vyznamenáním. Poté absolvoval pedagogický institut a pracoval jako učitel, později ředitel střední školy.

V roce 1939, když začala válka s Finskem, napsal Murzin žádost o uvolnění na frontu. Bylo mu však vyhověno až v roce 1940, kdy byl povolán do služby v litevském městě Kretinga. V roce 1941 zakončil Rižské vojenské učiliště, sloužil jako pomocník velitele čety 10. střelecké divize Přibaltského vojenského okruhu. Právě v tu dobu, 22. června 1941, vojska Přibaltské divize organizovala školení, šlo o přípravu na válku proti Němcům – a ta skutečně vypukla. 25. června dostal Dajan Bajanovič hodnost mladšího politruka. V tu dobu už sloužil v Rize, kde probíhaly kruté pouliční boje. Již čtyři dny po začátku války byl Dajan Bajanovič těžce zraněn na noze. Pravdou je, že počátky byly krušné, Hitler napadal SSSR neočekávaně, a i na mezinárodní úrovni byla situace značně nepřehledná. Od 22. června 1941 bojoval Murzin na frontě, velel 10. střelecké divizi, poté průzkumné rotě partyzánského oddílu „Za vlast“, který byl součástí partyzánského hnutí pod velením S. A. Kovpaka. 

Murzin prošel tisíce kilometrů přes okupované Lotyšsko a Bělorusko, na Ukrajině bojoval v partyzánském hnutí pod velením Gnibedy. Podmínky byly tvrdé, ale „Velká země“ partyzánům pomáhala a zásobovala je potravinami, zbraněmi, léky a ošacením. Velitelství partyzánského hnutí připravovalo pro Murzina speciální operace na Ukrajině, v Oděse i Moldávii. Když partyzáni letěli do Moldávie, německé dělostřelectvo jejich letadlo sestřelilo. Jeden desátník byl při té příležitosti zabit, tři padli do rukou fašistů a další čtyři se schovávali v lesích. Murzin byl mezi těmi šťastlivými, a proto měl v listopadu 1943 příležitost vytvořit společně se skupinou rozvědčíků partyzánský oddíl V. M. Molotova. V Kadymském okrese Oděské oblasti pak oddíl čítal na více než šest stovek členů. Během pěti měsíců osvobodili partyzáni v městě Budei tisíce lidí, které Němci hnali do koncentračních táborů v Německu, podařilo se jim sehnat tuny chleba, uzmout Němcům zbraně a zabít mnoho Hitlerových mužů.     

Na území Vinnycké a Oděské oblasti bojoval Dajan Bajanovič do konce ledna 1944 a 16. dubna 1944 se partyzáni spojili s Rudou armádou. To už byl ale Murzin raněn a byl přepraven do Moskvy, aby se tam vyléčil. Současně prodělal výcvik ve Speciální škole rozvědčíků partyzánského hnutí Ukrajiny. Ve městě Svjatošin na okraji Kyjeva pokračoval ve službě a také souhlasil se spoluprací při výuce mladých rozvědčíků, kteří se rekrutovali ze všech možných zemí včetně Československa, Polska, Rumunska, nebo Bulharska. Po ukončení školy 20. srpna 1944 Murzin seskočil se jednadvacetičlennou skupinou českých a slovenských rozvědčíků ve vesnici Sklabiňa na Slovensku, aby podpořil tamější partyzánské hnutí. Na místě je s netrpělivostí očekával první velitel partyzánů Ján Ušiak, který přidělil Murzinovi funkci náčelníka štábu oddílu.

V tentýž den provedli partyzáni několik operací proti Němcům, díky čemuž se jejich věhlas po Československu rychle šířil. Třetí den Ušiak sezval své muže, jmenoval Murzina svým zástupcem a všem oznámil, že se jejich oddíl bude nadále jmenovat „I. československá partyzánská brigáda Jana Žižky“. Němci se tohoto partyzánského oddílu operujícího v Beskydech velice báli, proto hranice mezi Moravou a Slovenskem pečlivě sledovali. Ale partyzánům se i přesto podařilo projít a na Moravu se dostat. 

V tu dobu bylo Dajanu Bajanovičovi pouhých 23 let. Partyzáni měli kvůli jeho mládí pohybnosti o tom, že zvládne funkci jejich velitele, ale poté, co je Murzin seznámil se svými životními a bojovými zkušenostmi, nebyl důvod v jeho schopnosti a erudovanost nevěřit. Přesto si Murzin, na radu starších a zkušenějších, nechal narůst bradku, která mu vynesla přezdívku „Černý generál“. Později ho Hitler považoval za svého osobního nepřítele č. 1 a na Murzinovu hlavu vypsal odměnu ve výši dva miliony říšských marek.

V lesích Česka a Slovenska bylo hodně udavačů a Murzin o tom věděl. Jedním z nich byl i nějaký Dvořák z Prahy, který se Murzinovi na první pohled nelíbil. Dvořák udal spoustu členů brigády. Němci obklíčili horu Kněhyně a partyzány usmrtili, a to včetně žen. Například radistka byla zavražděna a znásilněna. Rozkaz k této akci vydal SS standartenführer Waffen-SS Otto Skorzeny. Odměna za Murzinovu hlavu se ještě zvýšila.

Od prosince 1944 do května 1945 Murzinovci zlikvidovali 4000 německých vojáků, zničili 60 vlaků a 80 mostů. 1. května 1945 osvobodili Zlín a spojili se s divizí generálmajora Umanského. Dajan Murzin bojoval ve funkci velitele brigády Jana Žižky na území Moravy a Čech až do 9. května 1945. Pod jeho velením sloužili Rusové, Češi, Slováci, Poláci, Angličané, Italové, Maďaři, Rumuni a také Američané. Byli u tam i Němci – komunisté. Murzin se podílel na osvobození Prahy, Vizovic, Opavy, Zlína nebo Varšavy. Jeho jméno nesla i hlavní ulice ve Zlíně.

Po válce se Dajan Bajanovič Murzin stal čestným občanem 16 měst Československa a také Ufy, města, odkud pocházel. Byl oceněn 13 československými a 12 ruskými medailemi a řády. Je držitelem i té pro něj nejvzácnější – hvězdy Hrdiny Československa.

Po válce Dajan Bajanovič pracoval ve školství, ale ne dlouho. Studoval právo v Kazani a dálkově absolvoval Moskevskou statní právní univerzitu. Dále pracoval jako pomocník prokurátora Abzelilovského rajónu a pomocníkem prokurátora ve Sterlitamaku. V letech 1955-1960 působil jako vrchní vyšetřovatel prokuratury Baškirské ASSR a jako náčelník oddělení dodržování zákona v místech výkonu trestu.

Můj slavný krajan má titul "Zasloužilý právník RSFSR" (1972), je čestným občanem hlavního města Baškortostánu Ufy.

Odvážný velitel I. československé partyzánské brigády Jana Žižky zemřel ve věku 91 let 9. února 2012. Dozvěděla jsem se o tom v Brně, kde jsme v té době žila, z článku českého novináře Rostislava Matulíka. Známý spisovatel, účastník Velké vlastenecké války, Genrich Gofman napsal o Dajanu Murzinovi knihu "Černý generál" (vydáno 1972, 183 str.) a u příležitosti 60. výročí konce 2. světové války vydal Dajan Bajanovič Murzin své vzpomínky s titulem „Fronta v týlu nepřítele" (doslovný překlad originálu, vydáno 2005, 182 str.). Tuto knihu věnoval mladé generaci – aby nezapomněla.